Rozhovor: Dění kolem stodůleckých žen přibližuje Jana Dusilová

Jani, marně si lámu hlavu, ale asi nejde začít tento rozhovor jiným tématem. Začátkem prosince zemřela vaše spoluhráčka a kamarádka Jiřinka Klempířová. Přijměte upřímnou soustrast. Taková událost umí jednoho semlít ...
Je to hrozná a hlavně nečekaná tragédie.

Vím, že jsi k tomu všemu minulý rok i letos bojovala se zraněními. Doufám, že se ti podaří se dát dohromady a kromě ženské ligy vypomůžeš i nám můžům v druhé třídě. Jak to s tebou je zdravotně teď?
Pomalu se začínám dávat dohromady. Před rokem jsem byla na operaci pravého kolene a když už to vypadalo nadějně a začala jsem pomalu trénovat na letošní sezónu, tak se mi odporoučelo i druhé koleno. Takže letošní sezónu jsem si herně neužila. Doufám, že příští rok už to bude ok a budu moci zase s vámi hrát.

Myslím si, že se ženám v našem oddíle nevěnujeme dost, a proto bych ještě rád zůstal u vašeho druho-ligového družstva. Jak se vám herně letos daří?
Letošní sezóna je z mého pohledu jedna z nejhorších za poslední roky. Na začátku sezóny jsme měly zraněné 4 hráčky ze 6, takže byl problém dát dohromady tým. Vrcholem neštěstí bylo úmrtí Jiři, které bylo šokující a poznamenalo celou sezónu. Vlastně se z toho dostáváme do teď. Kamkoliv přijedeme, tak se na ni všichni ptají, a to se pak hraje špatně.

Abychom ale nekončili tak smutně, zatím se i přes to všechno držíme ve spodní části tabulky na nesestupové pozici. Nutno podotknout, že v letošní sezóně je střed a konec tabulky neuvěřitelně vyrovnaný. Jistý je pouze sestupující, ale do posledního zápasu bude velký boj o udržení se v soutěži a nespadnutí do baráže. Držte nám pěstičky.

Hrajete jako jediní z našeho oddílu ligu, tedy už jezdíte i mimo Prahu, kam nejdále jste jely hrát?
Pokud se soutěže ligy týče, tak nejvzdálenějším týmem byl Vyšší Brod, což je cca 210 km. Letos jsme nejdál hrály v Českých Budějovicích. Co se všeobecně pince týče, nejdál jsme s Jířou hrály na MS veteránů v ománském Maskatu v roce 2023.

Máte nějaké zajímavé zážitky z cest?
Zajímavé zážitky asi ne. Spíš občas úsměvné. Naštěstí jsme ve Stodůlkách vždycky měly skvělou holčičí partu, a i některé tenkrát nezletilé spoluhráčky do dnes vzpomínají na střídavé starty u nás. Byly i doby, kdy ve Stodůlkách byly dva ženské týmy. Scházely jsme se v průběhu celého roku po zápasech na pivku, vzájemně jsme si fandily a na konci sezóny jsme pořádaly grilovačku, kde bylo hodně veselo.

Nepomýšlely jste někdy na postup do první ligy?
První ligu jsme již dvakrát hrály, ale nepodařilo se nám ji udržet. Rozdíl mezi úrovní 1. a 2. ligy je velký a bez trénování to není možné a sám víš, jak je to u nás v oddíle s tréninky. :-) Byla to ale zajímavá zkušenost a u rozhodčích na venkovních zápasech jsme sklízely obdiv, protože jsme byly nejstarší tým v soutěži - „babičky“ mezi děvčaty. :-)

Jak to máte personálně? Sháníte spoluhráčky, nebo jste ve stabilní sestavě?
Na soupisce je nás sice 5, ale díky různým nemocem či zraněním těžko dáváme dohromady tři hráčky na zápasy. Takže by se nám určitě další hráčka hodila. S nedostatkem hráček se ale potýká většina družstev v lize, takže není kde brát.

Jani o tobě je známo, že jsi se vždy v oddíle angažovala v celé řadě dalších záslužných činností, zejména jsi se točila kolem dětí. Jsi v tomhle stále aktivní?
​Díky operaci jsem z dětských tréninků a turnajů vypadla, ale naštěstí to převzal Pavel Tinkl a dělá to skvěle. V současné době tedy s dětmi během roku nepracuji, ale jsem moc ráda, že i nadále máme v oddíle drobotinu, která se začíná zapojovat i do soutěží dospělých. Třeba se povede vychovat nové hráčky, které nám za pár let pomohou v lize a časem převezmou naši štafetu. :-)