Rozhovor: S Pavlem Tinklem od Zlína do extraligy až po práci s mládeží

Ahoj Pavle, začnu tak trochu od kořenů. V kolika jsi začal hrát stolní tenis?
Já jsem začal pozdě. Ve 12 letech. Měl jsem ale průpravu z jiných sportů. Hrál jsem závodně tenis a fotbal. 

Vypracovat se až do extraligy se povede skutečně jen těm nejlepším v republice. Jak se to podařilo tobě? 
Zkusím to shrnout do několika krátkých bodů. Asi jsem měl nějaký talent, k tomu jsem přidal píli. Stolně tenisově jsem vyrůstal ve velkém klubu, kde byli kvalitní hráči. Jednoduše mě táhli nahoru. Kvalitní soutěže – každý rok bylo kam postupovat a zlepšovat se, hrát proti lepším hráčům. Byli jsme a zůstali jsme ve Zlíně, kde byla dobrá parta kluků a tak nás bavilo chodit do herny. Zároveň to byla zdravá konkurence. No a když kolem mých 19 let skončila hromada lepších hráčů než já, tak jsem hrál extraligu. 

Jestli dobře počítám, je ti 47 let. Hraješ celou dobu nebo jsi měl nějakou přestávku?
Přestal jsem hrát ve 21 nebo 22 letech, kdy jsem se přestěhoval do Prahy. Asi před 11 nebo 12 lety jsem znovu začal hrát tady ve Stodůlkách.

Co považuješ za svůj největší úspěch za roky tvého hraní?
Mě baví sportovat. Když se to spojí s dobrou partou lidí, tak to baví.

Dnes pomáháš udržet naši nejvyšší oddílovou soutěž - divizi. Opravdu ji zvládáš hrát bez trénování, jak je o tobě známo? 
No ping pong zrovna moc netrénujeme. Hraju tenis a badminton. To je moje příprava na sezónu.

Stejně jako Vláďi i tebe se zeptám. Je něco co tě na současném stolním tenise štve? Něco co bys chtěl aby se změnilo?
Prasata. To bych nějak změnil. Na začátku setu to nevadí ale v koncovce! A samozřejmě jde o prasata co dostanu já, ty moje prasátka tolik nevadí.

Vláďa mluvil o délce zápasů. Můj názor je stejný. Dospělí si nestihnout pokecat a zajít na pivo, u dětí je to ještě horší. Pokud máte talentovaného kluka, tak by měl ve 13, 14 letech hrát divizi. Ten kluk pak přijde ze zápasu pozdě večer domů v týdnu, kdy druhý den vstává do školy. To není dobrý systém pro perspektivu stolního tenisu.

Moje oblíbená otázka, protože odpovědi ukazují, že sport spojuje všechny. Čím se vlastně živíš?
Většinou je to maso, snažím se vynechat pečivo abych tolik nekynul. Mám svoji firmu. Děláme slaboproudé a silnoproudé elektroinstalace.

Pojďme k mládeži. Jestli se nepletu, oddíl má dnes profesionální špičkové trenéry mládeže díky tobě? Jak se ti je povedlo sehnat?
Dnes jsem u mládeže asi nejvíc vidět. Vybudovali to ale jiní a dodnes se na tom podílejí. Práci s dětmi ve Stodůlkách začali Martinové Jirovec a Semrád s Janou Dusilovou a podle mě ještě s Alenou Merhautovou. Dodnes s čímkoliv vypomáhají. Věnovali tomu násobně více času než já. Hezké je, že se přidávají i další. Trenéry sehnal Filip Olejár, Petr Semrád si chodí s dětmi zahrát a je z nás nejlepší trenér. Je to kolektivní činnost. Všichni mají svou práci a rodinu. Za mě je neuvěřitelné, kolik času tomu obětují. 

Minulou sezónu začali děti trénovat David Šálený a Vojta Rozínek. Oba vynikající hráči a kvalitní trenéři. Přinesli moderní pohled na stolní tenis a trénování. Společně se snažíme o zlepšení činnosti kolem mládeže. 

Nevím kolik lidí v klubu ví, že Vojta trénuje naše paralympioniky. Podílel se na stříbrné medaili Jiřího Suchánka z letošních paralympijských her v Paříži.

Zapojuješ se do trénování také? Nebo někdo jiný z oddílu?
V sezóně už moc ne, pouze pokud nemůže někdo z trenérů. Stejně je to s ostatníma. K výše zmíněným bych připojil ještě Zdendu Háka.

Není to tak dávno, co proběhl nábor nových dětí do oddílu. Jak se povedl?
Martine odvedl jsi dobrou práci při zviditelnění našeho oddílu. Začali jsme být vidět na sociálních sítích. Jana Dusilová nábor přidala do místních novin a na web úřadu. Na náboru bylo víc dětí, než jsme mohli vzít. Mohli jsme si vybírat. Snad jsme vybrali dobře.

Vím, že jsme hledali hlavně děti ve věku 6 - 10 let, ale často nám psali rodiče i starších dětí - dává to ve vyšším věku ještě smysl?
Ony nakonec došli i starší děti. Některé jsme vzaly. Ta tréninková skupina by měla být nějak poskládaná. Musí tam být jak ti, co začínají, tak ti, co už něco umí. Nám chybí ti začínající a tady je optimum těch 6 až 10 let.

Co děti čeká? Je to jen o trénování nebo se děti zapojují i do mládežnických soutěží?
S tím, jak se děti zlepšují na tréninku musí začít hrát turnaje a soutěže. Jen tak se posunou dál. Jen tak zjistí, jak na tom doopravdy jsou. Všechny pokročilejší děti zapojíme do turnajů, ty nejlepší do soutěží 6 a 7 třídy.

Jakou roli mohou sehrát rodiče? Za mého mládí nás tátové vozili po turnajích a zápasech, platí to i dnes?
Tady je naše slabina. Musíme do toho rodiče víc zapojit. Dnes to tak ve Stodůlkách nefunguje.

Vím, že každoročně jezdíte s dětmi také na letní soustředění. Cítíš, že to herně děti posouvá? Já si pamatuju z dětství na velkou dřinu, platí to i dnes?
Herně se děti posouvají. Soustředění není jen o stolním tenisu. Tvoří se tam parta. Mají zážitky. Jak moc velká dřina to je musí říct děti. Za mě můžou ještě přidat.

Pokud by někdo z řad mládeže chtěl začít hrát nyní (během sezóny), může se ještě ozvat? Dokážete pro něho najít prostor?
Kapacita je naplněná. Víc dětí už trenéři nezvládnou. Na druhou stranu odmítnout někoho dřív, než jsem ho viděl není můj styl. Co kdyby byl opravdu talent. Jsem rád, že se děti hlásí i v průběhu sezóny.

Máš něco, co bys rád řekl na závěr?
Je moc fajn, že to v klubu začíná žít víc než dříve. Na tom máš nespornou zásluhu. Mám pocit, že se týmy více propojují mezi sebou, zaniká dělení na áčko, béčko a dál. Mrzí mě, že jsem byl v období oddílového turnaje na dovolené. Takže bych ti závěrem rád takto poděkoval a popřál tobě i všem ostatním úspěšnou sezónu. A to ne jen ve stolním tenise.